40 let, nový hlas a stará síla. Lucie na turné dojímá i překvapuje

O hodinu dřív, než na pódium vstoupila Lucie, převzala arénu kapela Doctor Victor. A nebyla to žádná „zahřívací vložka“, ale poctivý rock, který sevřel halu hned prvními takty. Syrový zvuk, hutné riffy a trochu retro energie udělaly přesně to, co publikum před koncertem potřebovalo: nastartovat krev a přepnout náladu na vysoké napětí.

Frontman Vojtěch Bureš se netají tím, že razí cestu klasického rockera. Upřímně to místy vypadalo, jako kdyby vypadl z sedmdesátých let. Není to póza, ale součást filozofie kapely. Své album 2ND PRESCRIPTION nahrál v londýnských Abbey Road Studios, což je samo o sobě vizitka, a do dneška ho nevyvěsil na žádné streamingové platformy. Najdete ho jen na vinylu. Z pohledu dnešní doby to působí jako marketingová sebevražda, ale paradoxně mu to funguje.

Victor je od letoška i novým kytaristou Wanastových Wjecí, kde nahradil Tomáše Varteckého. Je tedy propojený i s Robertem Kodymem a celou současnou sestavou Lucie. A v Brně bylo vidět, že patří k hráčům, kteří mají přirozený respekt i mezi ostřílenými matadory.

Téměř sedm tisíc fanoušků dorazilo do brněnské Winning Group Arény s  otázkou, jak bude Lucie znít bez Kollera.  Kapela odpověděla okamžitě.

Koncert otevřeli Černí andělé. Zvuk byl tvrdý a přesný, atmosféra napjatá. Těžko by někdo hádal, že kapela prošla tak zásadní změnou. Působila sebejistě a možná i hladověji než v minulých letech.

Viktor Dyk svou roli zvládl s velkým přehledem. Umí odzpívat Kollerovy polohy s technickou jistotou a v některých momentech si dovolil i vlastní interpretaci. Zároveň se ukázalo, že Lucie nikdy nestála na jednom hlasu. Rockenrollový rebel Robert Kodym, svým temným, hlubokým vokálem, znovu připomněl, že je výraznou součástí identity kapely.

Večer doplnila řada hostů. Na Krev a r’n’r dorazil Michael Kocáb, což okamžitě rozvlnilo celou halu.

Laura byla věnovaná Kurtu Cobainovi, s nímž Kodym sdílí datum narození. V Brně to působilo překvapivě osobně a upřímně.

Lovec, střelec, doktor a vědec přivedl zpět na pódium Vojtěcha Bureše alias Doctor Victora. Bubeník Štěpán Smetáček si tady střihl show, kterou by čekal málokdo. Jeho sólo na vyzvedávané platformě připomnělo slavného Tommyho Lee, a publikum to ocenilo bouřlivým potleskem.

Mezi hosty byla i usměvavá zpěvačka Lenny, excentrický kytarista Michal Pavlíček a dokonce se ke kapele k písni Lucie přidali původní členové kapely z úplně první sestavy roku 1985, Tomáš Waschinger, Petr Franc a Michal Penk.

Nesměla ani chybět píseň Panic, ke které Kodym s humorem dodal, že je o jeho osobě. Zajímavější ovšem bylo, že píseň odehrál na kytaru podepsanou rockovými legendami, kytaristy z The Rolling Stones, Keithem Richardsem a Ronnie Woodem. Kapela Lucie totiž The Rolling Stones v roce 1995 předskakovala v pražském Strahově. To pouze podtrhuje to, jak moc významná kapela je pro český hudební průmysl.

Jedním z nejintimnějších momentů večera byla novinka Marie. Kapela ji odzpívala se svými dětmi, kterých bylo na pódiu hned šest. Mezi nimi Amélie Anna Kodymová nebo Michal Dvořák junior.

Najednou se obrovská hala proměnila v malý, uzavřený svět plný něhy a spojení. Stejnou atmosféru měl i Sen, který publikum téměř zhypnotizoval.

Ne vše ale proběhlo bezchybně.

V písni Chci zas v tobě spát, kterou Dyk věnoval své ženě, mu na chvíli „ujel hlas“. Kapela byla očividně zaskočená a skladba ztratila část dynamiky.

Podobná situace se odehrála u Ameriky, kde už byli na pódiu všichni dosavadní hosté. Měla to být ultimátní tečka. Jenže Dyk místo „nandej mi do hlavy tvý brouky“ zazpíval „svý brouky“, zatímco Kodym jel správný text.

Někteří fanoušci dokonce vytáhli telefon a začli si vyhledávat skutečný text písně. Na pódiu tedy vzniklo malé zmatení, energie na moment opadla… ale kapela se rychle oklepala. Zkušenost čtyř dekád se prostě nezapře.

Finále patřilo skladbě Dotknu se ohně.
Kapela se postavila na vyjíždějící platformy, které je pozvedly vysoko nad publikum, jako rockoví bohové rozsvícení nad arénou.

Až na jeden detail.

Viktor Dyk v tu chvíli stál na špatném místě. Ve chvíli, kdy se platforma začala zvedat, zakopl a zůstal na pódiu úplně sám, zatímco ostatní členové kapely stoupali nad arénu. Publikum to vzalo s humorem a kapela předstírala, že se nic zvláštního neděje. Přesto všechno působili naprosto profesionálně. Paradoxně právě tenhle drobný karambol dodal celému večeru lidskost, upřímnost a špetku sympatického chaosu.

Rock’n’roll nikdy neměl být dokonalý.

Lucie po čtyřiceti letech znovu dokázala, proč je jednou z nejdůležitějších kapel české rockové historie. V Brně nebylo pochyb. Fanoušci stáli za kapelou od začátku do konce a dali jasně najevo, že každá tvář na pódiu, stará i nová, má své místo a svůj důvod tam být.

A narozeninová šňůra? Ta není jen koncertní tour. Je to velká společná oslava. Setkání minulosti, která se nezapomíná, se současností, která má co říct, a s budoucností, do níž kapela vstupuje s odvahou a otevřeným srdcem.

Hodnocení koncertu redaktorem Adamem Račkem: 9/10