Česko a Mexiko jsou si podobné, zamiloval jsem si to tady. Tvrdí Johnny Nasty Boots během tour

V rozhovoru před zastávkou první části tour, tedy s Electric Guitarlands, ve Svatobořicích jsme řešili jeho posuny v hudební kariéře i díky stěhování, objevování světa díky hudbě i jiná témata.

Jsi už podruhé na tour v Evropě, jsou evropští fanoušci jiní než v Americe?

Ano, byl jsem tady vloni, když jsem doprovázel Corkyho Lainga. A právě po té minulé tour mě kontaktovala agentura s možností vyrazit s Guitarlands.

A fanouškovská základna je specifická, ale je to místo od místa stejně jako v Americe. Když zahraješ v LA a přejedeš do Chicaga, jsou to úplně jiné skupiny. A v Evropě je to dost podobné. Němci jsou super, milují rockovou hudbu, Italové taky, ale mají zase jiné způsoby. Každopádně se zatím setkávám jen se skvělými lidmi a ohlasy.

Zmiňuješ Německo, Itálii, ale jsme v Česku. Byl jsi před pár dny v Olomouci, teď jsem viděl, jak se bavíš s lidmi tady ve Svatobořicích. Jak na tebe zapůsobili Češi?

Dnes tady ve Svatobořicích to bude taky cool. Ten sál je úplně super a zvuk zní výborně, kluci, co se starají o zvuk, dělají skvělou práci a ti lidi tady? To je naprostá paráda. A za měsíc se vrátím do Prahy. Takže jsem konečně šťastný!

Když zmiňuješ Mexiko a dopřáváš si u toho plzeňské pivo, je lepší než to mexické?

Haha, na zdraví (směje se a dodává plynně česky). Je to stejně jako s lidmi. Člověk od člověka, pivo od piva. Ale vy tady asi znáte nejvíc Coronu, oproti té má jednoznačně navrch vaše pivo, ale Victoria, nebo Negra Modelo, s těma se nemůže srovnávat nic.

Takže za tvým odchodem z Mexika do Los Angeles asi nebylo pivo?

Kdy jsi poznal, že je čas se posunout?

Začal jsem jezdit na koncerty a dělat hudbu naplno, když mi bylo 14 let. Tehdy mi taky došlo, že hudba je tvrdá dřina. Lidi, kteří se v hudbě nepohybují, si myslí, že je to jen zkouška a koncert, ale reálně je hudba něco, co musíš dělat dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu.

Neexistuje jiná možnost se posunout než těžce makat. To máme všichni muzikanti na světě společné. Takže to byla spíš otázka času, kdy se posunu někam, kde se mi ta práce a obětovaný čas vrátí. A podívej se, kam mě to zatím dostalo, z Mexika do LA a teď stojíme tady a Mexiko je tak sakra daleko.

V LA působí i někteří z tvých dnešních spoluhráčů a musím uznat, že stojíš po boku legend. Jak se cítíš takovými jmény jako Moore nebo Robertson na jednom pódiu?

Pro mě je to obrovská zkušenost, a hlavně je to pro mě jako škola. Nejsme ani v půlce turné, ale už vím, že jsou kluci skvělí a denně si povídáme o hudbě, kytarách, lásce k téhle práci, to je pro mě obrovská inspirace. Michael, Vinnie, Rowan, každý jsou jiná generace a jiný styl rocku, stejně jako já. Ale všichni máme něco společného, spojuje nás láska k rocku. Je to požehnání být s touhle partou a učit se od nich všechny triky.

Zanedlouho se s partou z Guitarlands rozloučíš, ale tím turné nekončíš. Pokračovat budeš s kapelou Nebula a budeš tak hrát dva měsíce téměř denně. Jak zvládáš být v takovém náporu pořád energický a svěží?

Takže tu svěžest slíbit nemůžu, ale budu se o ni snažit a uvidíme, jak dopadnu. Budu muset odpočívat hodně a energii a náladu čerpat od lidí pod pódiem.

Za měsíc budeš s Nebulou v Praze, co bys řekl našim čtenářům, abys je přesvědčil, že 17. května mají opravdu přijít?

Můžete očekávat show plnou autentického nefalšovaného rock’n’rollu! Doufám taky, že se sem do Česka budu moci brzo vrátit, ale taky to může trvat pět, deset let. A já bych se s vámi moc rád spojil a užil si pořádný rock!