Davide, neboj, tvůj odkaz tu správně opatrují

Předem se čtenářům, i Davidovi samotnému tam nahoru, omlouvám, nejsem recenzent ba ani novinář. Textový rámec mám oproti Davidovi daleko strožejší, a když píšu tyto řádky, do uší mi stále proudí opakující se smyčka tohoto alba. David Stypka byl pro mě "blízký" kolega, a i když jsem s ním pár chvil okolo hudby prožil, nedovolil bych si z úcty k němu a jeho nejbližším říci, že mě bral za kamaráda či přítele, byť mě tím prvním občas oslovoval. 

,,No jasně, že to vydržíme, až do konce války, i když nám všechny větve usekají, vyraší nám nové, tak promiň, že to psaní píšu takhle bez obálky, tak nějak už s tím počítám, že budem hrdinové...,'' zpívá v písni Hrdinové autor a mně hlavou letí všechny ty okamžiky, které jsem tak trochu z druhé paralelní lodi na dálku s Davidem a jeho kapelou prožíval. Naskočil mi obraz, jak na Velvarské před jedním velkým vydavatelstvím zastavila dodávka, na předním sedadle spolujezdce sjelo dolů okýnko a ozvalo se: ,,Tak co cype, to byla cesta.'' Byla a díky tvým blízkým, Davide, stále pokračuje. Když jsem jel dnes ráno do práce, začala hrát kytara v písni Díry, první slova zpěvu a mně se spontánně spustily slzy. Jako kdyby někdo zmáčkl tlačítko a já jen suchou rukou utíral kapky kutálející se po tvářích. Říkal jsem si v duchu: Vlastně proč? Vždyť všechno, co bylo i to, co je, mám v sobě už dávno srovnáno. Už je to více jak čtyři roky, co mě zastihla na soustředění s tehdejší kapelou zpráva o Davidově skonu a za tu dobu jsem si alba Neboj., Čaruj, Dýchej či TULA pustil nespočekrát. Stejně jako nespočetkrát jsem utíral tváře při vzpomínkách. Jeho hudba mi vždy přinášela nějakou novou emoci, nové zamyšlení nad životními paralelami a samozřejmě velkou dávku sentimentu, který se k autorovi, době, vzpomínkám i formě toho, co jsem právě poslouchal, vázal. I proto jsem byl možná přehnaně skeptický, když jsem nové album na Spotify pouštěl. Zbytečně. Dýchlo to na mne stejnou porcí toho všeho a dýchá vlastně pořád.

Album Opatruj. skýtá 12 regulérních skladeb, na kterých byste to, že ho dávali dokupy souputníci Davida Stypky bez Davida, asi ani nepoznali. V poslední z písní navíc hostuje držitelka Oscara a Grammy Markéta Irglová. Jedná se o pestrou paletu zahalenou částečně temným závojem, který David před nemocí často nosil, textařský rukopis a nezaměnitelný hlas ho, ale každou vteřinou poslechu, projasňuje. Možná kdyby to teď David četl, řekl by: ,,Nebuď přemotivovaný...'' Nebudu. Je zbytečné rozebírat, hodnotit a recenzovat. Byla by to v tomto případě ztráta času. Raději všem čtenářům těchto řádků doporučím kliknout na odkaz níže a poslouchat. Nic lepšího v tomto roce už asi neuslyšíte.

Závěrem tohoto článku se chci ještě vrátit na jedno místo. Červen 2017, ulice před Aloha barem, pozdní noční hodina. Ptám se Davida, jestli si nemůžu koupit jednu z těch nových desek, které před pár hodinami uvnitř baru pokřtil. Po hodině rozhovoru, který je nepublikovatelný, s dalšími popíjejícími na chodníku znovu prosbu zopakuji. David se otočí, udělá pár kroků do auta, vytáhne jedno cd v obalu, které očividně transportem z Frýdku-Místku utrpělo, vezme propisku a napíše  na booklet rozlámaného obalu:,,Edo, nelámej to přes koleno...'' Neboj. Davide, opatruj.u.

Možná i proto po těch letech, stejně jako jeho ostatní posluchači, "dělám, jakože je". Díky Martine, Martine, Pavle, Matěji a Maro za to, že jsem si to dnes zase mohl uvědomit.