Igor Orozovič: Když hudba dýchá a doznívá

Igor Orozovič: Když hudba dýchá a doznívá

Igor Orozovič nehledá v tvorbě jednoduché zkratky. Dvě nové písně, Sisyfá a Toyen, potvrzují jeho výrazný autorský rukopis – hudbu, která nekončí posledním tónem, ale dlouho doznívá.

Na koncert Igora Orozoviče na brněnském Špilberku jsem se těšila. Nejen proto, že jeho živá vystoupení mají vždycky zvláštní energii, ale také proto, že jsem chtěla slyšet něco víc o připravovaném albu. Jenže někdy má poslední slovo příroda. Silný vítr a déšť zničily část zázemí, poškodily stage a koncert se musel přesunout na 13. září.

Chvíli mě mrzelo, že se večer neuskutečnil podle původního plánu. Jeho koncerty jsou totiž setkáním se světem, který kolem své hudby vytváří.

Nakonec ale všechno dostalo svůj vlastní smysl. Přišel singl Toyen a s ním další možnost podívat se do jeho uměleckého prostoru.

Hudební cestu Igora Orozoviče sleduji delší dobu a stále mě na něm baví jedna věc – přirozenost, s jakou propojuje různé umělecké světy, které ho provázejí.

Sisyfá: Ticho, které má sílu

Když jsem poprvé slyšela singl Sisyfá, zaujalo mě, jak moc prostoru v ní je. Prostor pro piano, pro ostatní hudební nástroje, pro poetiku, pro slova i pro ticho mezi nimi. Orozovič nechává píseň dýchat.

Je to skladba, která si říká o pozorný poslech. O zastavení. O chvíli, kdy člověk nevnímá jen text a melodii, ale i to, co je za nimi.

Hlas Marty Kubišové zní křehce, naléhavě a stává se součástí příběhu. Písni opravdu vdechuje zvláštní půvab.

Přesto ale Sisyfá nestojí jen na výjimečném hostovi. Stojí především na Orozovičově autorství.

Toyen: Když obraz pokračuje v písni

Singl Toyen pak otevírá další kapitolu. Už samotné jméno inspirativní umělkyně v sobě nese tajemství. Nemyslím si, že posluchač musí rozebrat text, aby si píseň užil. U Toyen stačí poslouchat a hodně se dozví.

Orozovič je hudebně poctivý a jeho tvorba není prvoplánová. Nejspíš neosloví posluchače, kteří hledají okamžitý efekt a jednoduchý hitový tvar. Právě v tom ale vidím jeho sílu.

Potkáme se tam, kde hudba dýchá a doznívá

Živý koncert je místem, kde se všechno propojí. Herec v něm nezmizí, muzikant nezanikne a autor zůstává přítomný.

V září na Špilberku znovu vstoupím do tohoto hudebního světa.

Jak už jsem kdysi psala – vztah k hudbě Igora Orozoviče je přímý. Buď vás osloví, nebo ne. U mě ten první tón zazněl už dávno.

Témata

Marcela Doubková

Marcela Doubková

Šéfredaktorka

Šéfredaktorka PROMUZIKU.cz a měsíčníku EXIT162, divadelní pedagog, moderátorka a textařka.

Přečtěte si také

  • Igor Orozovič: Proud emocí a čisté hudební energie
    Igor Orozovič: Proud emocí a čisté hudební energie
    Letošní letní sezónu zakončil Igor Orozovič se svojí kapelou dvěma koncerty pod širým nebem. V Brně zahráli v Letním kině na Špilberku a v Praze o dva dny později na Letní scéně Musea Kampa, kde se jako host objevil herec a muzikant Vladimír Javorský. Na obou koncertech na pódiu kapelu hudebně doplnil Filip Jelínek, který produkoval jeho debutové album Když chlap svléká tmu. Poprvé zazněla jazzově melancholická píseň Vladimíra Javorského Pokoj z alba Ještě je.