Kapela Highland: Regionální scéna má své skryté poklady

V době streamovacích platforem je cesta na jednu stranu jednodušší, než v době, kdy jedinou vizitkou kapely byl fyzický nosič. Bohužel v tom objemu nové hudby, včetně té umělou inteligencí generované, se dnes spousta skvělých věcí s potenciálem utopí. I proto jsme před pár roky založili portál PROMUZIKU, abychom ten fokus směřovali na novou zajímavou tvorbu a dávali prostor všem, kteří to s muzikou myslí vážně. Věřím, že za tu dobu se nám podařilo upozornit na spoustu skvělých projektů, které by bez našeho přičinění lidé jinak nenašli. Pořád si ale myslím, že Jihomoravský kraj nabízí spoustu skrytých pokladů, kterým by slušelo daleko více prostoru na pódiích nejenom v Brně.

V Praze je víc příležitostí dostat se do celorepublikového povědomí na základě médií. Sídlí tam většina celoplošných rádií, televizí, největší deníky a člověk to má tak trochu „pod nosem“. K tomu jsou tam centrály největších vydavatelství, organizuje se tam většina showcase večírků, premiér, mediálních křtů a sídlí zde většina PR firem, které ti mohou ten mediální obraz vytvořit. Před časem jsem s jedním kolegou řešil podobnou otázku a došli jsme na to, že stejně ty skutečný líhně talentů jsou často v regionech, které jsou mimo toto komfortní pole. Pokud má člověk těžší začátek, často si buduje pevnější kořeny pro budoucí růst. Ono je to pak asi to prvotní síto, jenž rozliší ty, kteří to s hudbou myslí vážně od hobby kapel. Pokud to člověk nevzdá, tvorba se někam vyvíjí a sám se posouvá, je možné ten rozdíl jednoduše překlenout. Podstatné je být originální a mít svůj hudební „ksicht“. Pokud člověk jen kopíruje formát, styl, prezentaci druhých, šance na úspěch je poměrně mizivá. Toto dnes vlastně dělá AI, který je v kopírování a následném „trénování“ daleko dál než kdokoliv z nás.

Ono všechno na sebe navazuje. Osobně si myslím, že je dobré mít prvně úzký kruh fanoušků a posluchačů, který posléze člověk bude rozšiřovat. Je dobrý vědět, kde je tvoje cílovka a je podstatné umět se učit od zkušenějších. Sám si pamatuju, když jsem jel první tour s Mirai, pořádně jsme nechápali význam vlastního stageboxu, vlastního zvukaře, světel, vlastně spoustu technických věcí jsme do té doby nevnímali. Těch pár koncertů nám ale ohromně otevřelo oči. Jakákoliv podpora je proto zásadní. Ať už jsou to posluchači, promotéři, partneři, média či kolegové ze scény.

Pokud člověk nemá kontakty a neví, jakou cestou se vydat, může to být jeden z těch největších problémů. Ta podpora regionálních talentů by mohla být určitě větší a kulturní centra napříč republikou by měla mít jako jednu z priorit hledat a nacházet doposud neobjevené mladé projekty, muzikanty, umělce, kteří se v tom kulturním podhoubí tvoří. Bohužel často se řeší jen finanční rentabilita a rychlý zisk či nulové riziko ztráty. Na to bohužel začínající kapely často naráží. Ale pokud jim stát, společnost, rozpočtovaná kultura prostor dávat nebude, budeme časem ochuzeni všichni.

Navazuje to na ten úzký kruh, který pak člověk může rozšiřovat. Pokud tu „pomocnou ruku“ z regionu odkud pochází interpret nedostane, může často jeho úsilí skončit dřív, než pořádně začne. Ono se říká, že „doma není nikdo prorokem“, ale pokud ten prostor mladé kapely v jejich regionu dostávat nebudou, hudební scéna se bude zbytečně konzervovat a veškerá pestrost se ztratí v uniformitě zaběhlých interpretů, kteří pak budou tvořit monopolní nabídkový list pro posluchače.

V posledních letech je Brno rozhodně na vzestupu nejen co se týče kulturní komunity, ale i podpory a případně růstu nových zajímavých projektů. Věřím, že hudebním portálem PROMUZIKU tomu i částečně napomáháme.

V tuto chvíli je to asi ten čas. Vzhledem k „dospělému“ životu a všem věcem, které k němu patří - od rodiny po zaměstnání, je ten čas často tím největším limitem.

Že zkušenost je nepřenosná a sám neznám krásnější pocit, než když člověk stojí před podobně naladěnými lidmi, prezentuje svoji tvorbu, předává energii a lidé mu ji zase vrací. Je to neskutečná alchymie, ale když si to všechno sedne, je to to nejvíc, co vám život může dát. Neváhejte a makejte!

Hudba spojuje lidi, dávám ohromný prostor k seberealizaci, je to určitým způsobem terapie pro uměleckou duši, kterou každý z nás v sobě máme. Před pár lety jsem si pokládal otázku, jestli bych bez ní dokázal být šťastný. Odpověď byla velké NE a od té doby už si podobné otázky nekladu. Jsem rád, že můžu hrát, skládat, jezdit s kapelou dodávkou po republice, potkávat se s kolegy v zázemí koncertů a poznávat nové lidi. Hudba mi dává daleko víc, než mi bere, a proto ji tak zbožňuju.