Lidové divadlo ve Svitavách se 24. dubna 2026 na chvíli vrátilo o víc než dvacet let zpátky. Koncert skupin Lunetic a Holki nebyl jen přehlídkou starých hitů, ale hlavně večerem, který postavil na nostalgii, vzpomínkách a pocitu, že některé věci v nás zůstávají mnohem déle, než si připouštíme.
Na koncert jsem šel prakticky bez očekávání. O to víc fungoval moment, kdy se během večera začala dostavovat zvláštní lehkost, ten typ nálady, kdy člověk na chvíli vypne a nechá se unášet něčím, co dobře zná, ale dlouho neslyšel.
Večer otevřely Holki, dnes vystupující ve třech, s přibližně hodinovým setem. Kombinace starších hitů a novější tvorby fungovala překvapivě přirozeně, jako návrat k něčemu známému, ale bez snahy jen kopírovat minulost.
Atmosféra v sále byla od začátku příjemně naladěná. Publikum reagovalo, zpívalo, ale všechno mělo spíš jemnější, uvolněný charakter. Přesně ten vibe prvních lásek, bezstarostnosti a doby, kdy hudba byla víc o pocitu než o dokonalosti.
Silný moment přišel ve chvíli, kdy se sál ponořil do tmy a publikum rozsvítilo telefony. Najednou bylo vidět, jak je prostor zaplněný. Světla v rukou lidí vytvořila obraz, který působil víc jako společný moment než koncertní efekt.
Po přestavbě pódia přišli Lunetic, také ve třech, ale tentokrát doplnění o živou kapelu. A právě to byl jeden z největších rozdílů večera. Zvuk byl plnější, živější a měl výrazně větší tah, než by možná někdo čekal. Najednou nešlo jen o nostalgii. Tenhle set měl energii.
Atmosféra v sále se proměnila. Z uvolněného poslechu se stala hlasitější, emotivnější odezva. Bylo cítit, že pro část publika jde o návrat k něčemu osobnímu, k době, kdy byli Lunetic dívčími idoly. Jenže dnes už to nejsou puberťačky v první řadě, ale dospělé ženy. A z kluků na pódiu jsou chlapi, často tátové od rodin.
Ten kontrast byl vlastně jedním z nejsilnějších momentů večera. Ale ani tak nechyběli plyšáci, stará trička s nápisem Lunetic ani nové merch kousky. A hlavně nechyběly skladby, které publikum znalo slovo od slova. Každý refrén měl odezvu, každý hit svůj moment. A pak přišlo to, na co čekali všichni. Refrén „jsi moje máma“ zazněl naplno sálem a zpívali ho úplně všichni. Bez rozdílu.
Tenhle koncert nebyl o překvapení nebo hudební progresi. Stál na něčem jiném, na atmosféře, která dokáže člověka na chvíli vrátit zpátky. Nešlo o dokonalost, ale o pocit. A právě ten rozhodl. Lunetic: dívčí idol, který nezmizel.
Přicházel jsem bez velkých očekávání, ale odcházel jsem s dobrou náladou. A možná právě to je na tomhle typu koncertů nejsilnější, že ti připomenou, jak někdy stačí, když jsou věci jednoduché, aby fungovaly.
Hudba není ohraničena žánry, financemi ani dosahy. Jsme nezávislý hudební magazín, který si dává za cíl informovat co možná nejobjektivněji o hudebním dění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. ProMuziku je portál od muzikantů pro muzikanty, stavěný na letitých zkušenostech, hlavou a srdcem na správném místě. Pop, rock, hiphop, punk, hardcore, alterna, opera, muzikál, vážná hudba nebo undergroundová scéna. Věříme, že si na našich stránkách každý najdete ten svůj kousek společného koláče, který česká hudební obec tvoří.
Hrát, zpívat, komponovat nebo textovat jde bez nástrojů k tomu určených daleko hůř. V našem internetovém obchodě PROMUZIKU naleznete široký sortiment hudebních nástrojů a veškerého příslušenství od evropských i východních značek a výrobců s vynikajícím poměrem ceny a kvality. Podívejte se!
