Brněnský PonavaFest 2026 letos nesl podtitul Park Side of the Moon – a už od prvních příprav bylo jasné, že Lužánky se znovu promění v prostor plný hudby, divadla, animačního filmu, debat i obyčejného lidského setkávání. Jedenáctý ročník PonavaFestu byl o atmosféře, o místě, o pocitu svobody.
Přestože jsem letošní ročník navštívila pouze v sobotu (a právě k té bych se ráda vrátila), už z reakcí návštěvníků i sdílených momentů nejen na sociálních sítích bylo znát, že festival žil od prvního dne. Čtvrtek otevřel program komorněji laděnými koncerty, pátek už Lužánky rozehrál naplno a nedělní zakončení tradičně nabídlo doznění celého festivalu v krásném prostředí.
A právě výše zmíněné prostředí Lužánek dává PonavaFestu jeho neopakovatelnou tvář. Organizátor festivalu Vítek Kalvoda v jednom z rozhovorů krásně vystihl, proč je festival právě tady: „Lužánky jsou opravdu brněnským Hyde Parkem. Teda až na tu vodu, ta tady skutečně chybí. Škoda, že Ponávka už tudy neteče… Ale ten duch svobody, ten tady je, a proto to tu milujeme. No a ten festival děláme tak, abychom tohohle ducha posílili, abychom lidem dali prožitek krásy a svobody.“
A přesně tak letošní PonavaFest působil. Jako otevřený prostor bez bariér, bez zbytečné okázalosti a bez plotů. I přesto, že už druhým rokem funguje se vstupným, zůstává místem, kam může člověk jen tak přijít, projít se, chvíli posedět v trávě, přispět dobrovolně nebo si koupit vstupenku a vstoupit do prostoru pod pódiem.
Vítek Kalvoda je hlavním organizátorem PonavaFestu. FOTO: Jakub Jíra
Sobota nabídla dramaturgicky mimořádně silný program. Na hlavní stagi se během dne vystřídali Prune, Martina Trchová & Band, Tomáš David & Naive Collective, Bladderstones s Vladimírem Václavkem, švédští Den Der Hale a večerní Dunaj & Jana Vébrová. Každý koncert měl jinou energii, ale všechny spojovala autentičnost.
Jedním z nejsilnějších momentů odpoledne byl pro mě koncert Martiny Trchové. Její jemná autorská tvorba v Lužánkách působila tak, jako by do toho prostoru odjakživa patřila. Její koncert měl v sobě něco velmi přirozeného. Hudba, která nepotřebovala velká gesta. Martina Trchová se mnou krátce mluvila o videoklipu, který v lužáneckém parku natáčela. Zmínila i to, jak složité je dnes prosadit autorskou tvorbu. Přesto věří, že vznikají „mikrosvěty“, kde si lidé hudbu hledají sami. „PonavaFest je přesně jedním z nich – festivalem objevování, ne rychlé spotřeby,“ dodala.
Martina Trchová a band FOTO: Jakub Jíra
Zajímavý pohled nabídl také Tomáš David z Naive Collective. Když jsem mu položila otázku, jakým místem by byla jejich hudba, okamžitě zmínil přírodu a Jeseníky – místo klidu, kde vznikají texty a kde se dá odpojit od okolního světa. Přesně tak ostatně působilo i jejich sobotní vystoupení. „Byla to taková odpolední pohodička. Lidé posedávali na lavičkách, leželi v trávě a poslouchali,“ popsal atmosféru koncertu. Bylo znát, že kapela už má v Brně silnou fanouškovskou základnu. „Co si mám přát víc, než když se mnou lidi zpívají refrény,“ dodal. Naive Collective zároveň působí jako kapela, která přirozeně roste směrem k větším festivalovým pódiím – a PonavaFest jim poskytl ideální prostor ukázat, že na ně bezpochyby patří.
Tomáš David a Naive Collective FOTO: Jakub Jíra
Podle mě měl festival ještě jednu silnou stránku: doprovodný program. Jurta během dne nabídla projekce FAMU dětem i prostor pro klidnější zastavení mimo hlavní ruch festivalu. Šapitó zase hostilo divadlo či debaty nejen nad současnou poezií. Nechyběl bohatý program pro děti ani pestrá food zóna. Prostor si tady našly rodiny s dětmi, hudební nadšenci, studenti i ti, kteří si přišli jen na chvíli sednout pod stromy.
Zmínit bych měla Bladderstones a Vladimíra Václavka. Rozhlížela jsem se kolem sebe a vnímala, že na pódiu zněla hudba, která byla pro posluchače velmi přitažlivá. Rozvolnění i schopnost nechat hudbu dýchat. Mísila se se zvuky okolí, s prostorem.
Se švédskou kapelou Den Der Hale přišla do prostoru parku zvuková vlna, která se pomalu rozvíjela a vtahovala publikum do jakéhosi stavu soustředěného poslechu.
Večer uzavřela kapela Dunaj a Jana Vébrová. Hudba stála na hudebním napětí, na rytmu a emocích. Hlas Jany Vébrové tomu dodával syrovost i jemnost zároveň. Publikum už nebylo rozptýlené po celém parku. Lidé se přirozeně stahovali blíž k pódiu. Přišel zážitek, do kterého se dalo krásně ponořit.
Právě v ten moment se naplno ukázalo, jak dobře je PonavaFest dramaturgicky vystavěný. Po celodenní pohodě, autorských vystoupeních a uvolněné atmosféře přišlo něco temnějšího, hlubšího a intenzivnějšího.
Síla PonavaFestu byla v otevřenosti, dramaturgické odvaze, kreativitě a lidskosti. V tom, že člověk na chvíli zpomalí, lehne si do trávy a nechá hudbu volně plynout. A právě proto mají Lužánky během PonavaFestu tak zvláštní kouzlo.
Zachytily to i fotky - více ve fotogalerii od Jakuba Jíry.
Šéfredaktorka PROMUZIKU.cz a měsíčníku EXIT162, divadelní pedagog, moderátorka a textařka.
Hudba není ohraničena žánry, financemi ani dosahy. Jsme nezávislý hudební magazín, který si dává za cíl informovat co možná nejobjektivněji o hudebním dění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. ProMuziku je portál od muzikantů pro muzikanty, stavěný na letitých zkušenostech, hlavou a srdcem na správném místě. Pop, rock, hiphop, punk, hardcore, alterna, opera, muzikál, vážná hudba nebo undergroundová scéna. Věříme, že si na našich stránkách každý najdete ten svůj kousek společného koláče, který česká hudební obec tvoří.
Hrát, zpívat, komponovat nebo textovat jde bez nástrojů k tomu určených daleko hůř. V našem internetovém obchodě PROMUZIKU naleznete široký sortiment hudebních nástrojů a veškerého příslušenství od evropských i východních značek a výrobců s vynikajícím poměrem ceny a kvality. Podívejte se!
