„Zase to zku*vený jaro tour“ aneb Krucipüsk + Pačes & Bára Basiková ve Svitavách

„Zase to zku*vený jaro tour“ aneb Krucipüsk + Pačes & Bára Basiková ve Svitavách

Lidové divadlo ve Svitavách se 17. dubna 2026 zaplnilo v rámci společného turné „Zase to zku*vený jaro“, které spojilo dvě odlišné polohy české rockové scény. Sál byl plný lidí, kteří nepřišli na experiment, ale na jasně daný cíl, hudbu, která se hraje nahlas a bez kompromisů. Koncert vidím s lehkým odstupem několika dní, ale intenzita atmosféry z něj nezmizela ani zpětně. Spíš naopak, některé momenty zůstávají v hlavě výrazněji, než by člověk čekal.

Večer otevřela část s Bárou Basikovou, která okamžitě ukázala, že i po letech na scéně má její projev stále obrovskou sílu. Publikum reagovalo překvapivě různorodě. Vedle starších fanoušků bylo v sále i hodně mladších lidí, kteří možná úplně nevěděli, co čekat.

A právě tady přišlo překvapení. Basiková nepůsobila ani trochu staticky nebo „mimo dobu“. Naopak, její projev byl živý, komunikativní a místy až impulzivní. Rockový základ byl cítit v každém pohybu i v tom, jak pracovala s publikem.

Ke konci setu se navíc objevily i skladby z repertoáru Stromboli, které celý blok posunuly do ještě intenzivnější roviny. Byl to návrat k syrovější, temnější rockové poloze, která v sále fungovala velmi přirozeně.

Jedním z momentů, který zůstal v paměti, byla i její bezprostřední interakce s publikem, včetně situace, kdy mladý klučina z publika „křtil“ pivem CD. Ne jako efekt, ale jako spontánní gesto, které přesně sedělo k celému večeru.

Pak ale přišla změna tempa. A změna úrovně intenzity.

Krucipüsk nastoupili na pódium a s nimi se celý večer přehoupl do úplně jiné roviny. Nastal okamžitý náraz energie, který sál pohltil prakticky od první minuty. Byla to živelná, neučesaná a přesto přesně kontrolovaná show. Kombinace tvrdosti, nadhledu a typické krucipüskovské „nebereme si servítky“ estetiky fungovala okamžitě.

I kdyby člověk neznal jedinou skladbu, bylo by těžké zůstat stát. Energie z pódia se přelévala do publika bez jakékoli bariéry. Lidé v první řadě skákali, zpívali refrény, reagovali na každé gesto i hlášku. A právě tady bylo nejvíc vidět, že Svitavy mají silné jádro tvrdší rockové scény. Reakce publika nebyly opatrné, byly okamžité, hlasité a plně zapojené do dění. Krucipüsk si s tímhle publikem rozuměl dokonale. Nešlo o uhlazený koncert, ale o sdílenou jízdu, kde se hranice mezi pódiem a sálem prakticky ztratila.

Celý večer tak fungoval jako kontrast dvou poloh rocku, civilnější, vokálně výrazná a emotivní část s Bárou Basikovou a následně surová, energická a nekompromisní jízda Krucipüsk. Společný jmenovatel ale zůstal stejný: přímý kontakt s publikem, žádná póza a hudba, která se hraje naplno.

„Zase to zku*vený jaro“ ve Svitavách ukázalo dva odlišné přístupy k rocku, které se ale v jednom bodě potkaly, v intenzitě. Ať už šlo o Basikovou nebo Krucipüsk, večer stál na energii, která se nedala jen pasivně sledovat.

Byl to koncert, který fungoval stejně dobře z pódia, z první řady i opodál v hloučku kamarádů. A přesně to z něj dělá večer, který v hlavě zůstává déle, než jen do odchodu ze sálu.

Témata