Být originální, je těžká věc, říká Ondřej Brousek

ER: Ahoj Ondro, začneme hned zostra. Co děláš "pro muziku"?

O: Docela furt studuju muziku. Pop music asi studovat nemusíš, ale co se týče nějaký klasický hudby a historie, je dobrý to studovat. Mít to všechno trošku zmáknutý, tak jako všeobecně. Vědět o historii.

ER: Jakej byl tvůj hudební základ? Ty jsi konzervatorista, že?

O: Jsem konzervatorista, ale hereckej. Chodil jsem na hudebně - dramatické oddělení konzervatoře a tam byl povinnej nějakej hudební nástroj, tak kytara, nebo klavír. Na klavír jsem už tehdy hrál celkem obstojně a vlastně z lenosti jsem si tam ten klavír nechal. Mohl jsem umět na kytaru, což moc neumím, takže klavír toho hereckýho oddělení byl spíš pro mě takovej vedlejšák. No a právě v době, když už jsem nemusel chodit na hodiny klavíru, začalo mě to zajímat trošku víc. Skladba, aranžmá a všechno okolo. Bylo to spíš to buzení ze mě, že mě někdo nenutil, ale já jsem chtěl. 

ER: Takže to studium je u tebe spíš té produkční části hudby...

O: Myslím, že jo. Ono vzhledem k tomu, že teď na konzervatoř, jako na "pop skladbu", se hlásí asi šest lidí a berou čtyři, je to takový docela smutný. Každej si šmurdí muziku doma z nějakýho Garage bandu a podobnejch programů, takže to může opravdu dělat úplně každej, ale dozvědět se něco od těch zkušenějších, je celkem přínosný a když člověk aspoň nějaké ty okolností a souvislosti mezi světovou hudbou a historií studuje, něco se dozví a třeba potom nemusí "objevovat ameriku", když mu to řeknou za pět minut a místo pěti let zkoumání, jak to funguje, se to dozví hned.

ER: To know-how je strašně podstatný a mnohdy opravdu jednoduchý, ale my v tom hledáme složitosti...

O: A uchopit know-how tak, aby to bylo originální, to je to nejcennější. Aby byl člověk sám za sebe a lidi ho poznali, aby měl to svoje, to je těžká věc.

ER: Co teda dělá muzika pro tebe? 

O: No, občas mi vydělává peníze a bez hudby neexistuje svět. Nedokážu si ho bez ní představit. Je to nejabstraktnější z těch umění co máme k dispozici a nikdy se nedá popsat všema slovama, takže ten kulturně - psychologickej vjem je v hudbě asi to nejsilnější.

ER: Když vezmu "Mankáče", řekni něco co plánujete a není to nikde propálený?

O: Ta naše "čeština", ta už je asi propálená, ale příští deska už musí být česky. Ta výpověď musí být o to silnější a budeme snad mluvit tak, jak nám zobák narostl. Často ani my vlastně nevíme o čem ta písnička je, když se zpívá anglicky a vždycky si říkáme: "Nene, pozor, ta dvacet let stará píseň je o tom a o tom", "Aha, jo, tak dobře". Pak je to stejně mnohdy takové to "ztraceno v překladu".

ER: David Stypka kdysi vytvořil song Jericho, kterej má úplně jinej příběh než si lidé myslí. Když na to navážu, vy chcete dělat českou desku, nemyslíš, že se ti třeba za těch dvacet let nestane, že si budeš říkat to samé jako dnes, že to vlastně bylo o něčem jiném?

O: Jasně, ale to tak je... Ono ve výsledku jde hlavně o zpěváky, nejde úplně o muziku jako celek. Spíš o to, aby se Matěj cítil dobře. Přeju mu, aby se v tom našel a čeština pro něj byla komfortní. Tereza ani Roman s tím problém mít nebudou, ale frontman je Matěj a pro něj to bude jistě výzva.

ER: Ale on je lingvista, čeština mu půjde taky...

O: Určitě. Všichni tomu věříme... :)

ER: Ondro moc děkuju a ať se vám s Monkey Business daří...