Nedivoč: O autenticitě, živé energii a hudbě, která je přítomná

Vojta: Stále živá. Pokud by se zastavila, tak by kapela Nedivoč nebyla. Důležité je cítit v muzice stejný směr, a to se nám daří, i když se, co se týká obsazení, hudebně proměňujeme.

Sváťa: Kapela prochází obměnami, nedávno nás opustili dva muzikanti - Janko Smichovič, který s námi kapelu zakládal a klávesák Adam Farana. Oba odešli z časových důvodů, protože mají malé děti a potřebují se věnovat rodině, což je pochopitelné.

Sváťa: Samozřejmě vás napadá, že už to nebude jako dřív, ale jakmile vám do kapely vstoupí podobně naladění muzikanti, ta zmíněná dynamika roste a je chuť dělat nové věci. Nové hudební tváře přinesly novou energii, takže nemám obavy. Důležité je zmínit, že kapela měla vždy štěstí na klávesáky, kteří tvoří základ naší hudební produkce. Adam Farana zůstává i po odchodu naším stínovým členem a nově příchozí Martin Štěpánek ukázal obrovský talent, je plný hudební energie, srdcař, kterému je blízké hudební prostředí. A náš dlouholetý kamarád - legendární ostravský basák Petr Moczek - je hudebně i lidsky prověřený.

Vojta: Při výběru muzikantů je hlavním kritériem, jestli lidsky zapadnou do party.  Asi je štěstí a naše výhoda, že se v kapele bereme takoví, jací jsme a cílem je užít si muziku.

Sváťa: Ale je potřeba mít jasně definované úkoly, které mají jednotliví členové na starosti. A nutností je důvěřovat si, že je plníme tak, jak nejlépe umíme.

Vojta: Máme svoji zkušebnu, kterou jsme zrekonstruovali nedaleko divadla v Ostravě, původně byla klubovnou. Má obrovskou výhodu zadních vrátek, která vedou na dvorek hospody…

Sváťa: Přesně tak. Ve zkušebně je studio, režie a sdílíme ji s několika muzikanty, třeba s Bandjeez a dalšími, ale je to pořád stejná komunita propojených hudebníků z různých hudebních projektů.

Vojta: Určitě jsou tam velká hudební propojení a zajímavé hudební projekty.

Sváťa: Vojta vydal desku, kterou nahrála kapela Nedivoč. Vlastně na koncertě jsem byl hostem své vlastní kapely - to je určitě zajímavé hudební propojení. Každopádně doporučuji se ji poslechnout a zaslouží si, aby se dostala mezi lidi. Krásné texty, postavené na výborné hudbě. Vojtovy autorské projekty zkrátka stojí za pozronost – Vojta Šňupárek & Band s albem Žába na prameni a Mario Šeparović & Band s nahrávkou Crosswalk. (Recenze oceňují vysokou instrumentální i zvukovou úroveň a vyzdvihují mimořádné hráčské kvality. – pozn. red.)

Vojta: Tak první naši desku napsal Jirka Krhut a vznikly krásné písně, které žijí dál. Ale Nedivoč se posouvají. Já jsem v psaní textů tématik, dokážu se kolem sebe dívat, naslouchat a daří se mi psát, když odpočívám. Jsem pozorovatel, moje texty jsou vlastně obrázky.
Sváťa: Já přemýšlím o spoustě věcí, ale ne o všem umím napsat písničku, některá témata fungují na papíře, ale nedají se přenést do písní. Nemyslím si, že umím každé téma zpracovat. Potřebuji silnou emoci, která píše příběh a podtrhne ho.

Sváťa: Dokončujeme třetí desku a k písni Svět jsme natočili krásný klip, měl by vyjít během listopadu. Vypouštíme tedy do světa nové singly. Velký koncert připravujeme na konec listopadu – samozřejmě mimo ta venkovní, vánoční, podzimní a zimní tour.

Vojta: Za námi je aktuálně koncert ve Studiu S1 Českého rozhlasu Ostrava, čeká nás klub Šatlava v Budišově nad Budišovkou, Malostranská beseda v Praze, kde už vloni bylo vyprodáno. Vše se dá dohledat na našem webu.

Vojta: Máme vážně štěstí na dobré muzikanty, takže si hudebně můžeme dovolit v nových písních hodně věcí. I když je člověk ve zkušebně vážnější, na koncertech se objeví jiná sóla, troufneme si zaimprovizovat. Je vzácné, když se něco hudebně podaří, protože dobré hudební věci není potřeba předělávat nebo upravovat. Jen si je užívat.

Vojta: Není to snadné, svět je plný informací a není lehké se prosadit, ale díky koncertům, rozhlasům a sociálním sítím se nám to daří. Poslední dva roky se nám hudební svět otevřel více, máme možnost, příležitost, aby nás vidělo a slyšelo čím dál víc lidí. Přesto si myslím, že základem je „objet si kolečko“, oslovit co nejvíce posluchačů v klubech a hudebních sálech. A když se na ta místa vracíme, vždycky je to znát. Přijde víc posluchačů. Přitahujeme publikum, které zajímá živá hudba.

Sváťa: Lidé si dnes desky kupují spíš na památku, možná z nostalgie, většina poslouchá hudbu přes streamovací platformy. Moc lidí už nezná ten pocit, že si desku koupí, přinesou domů, přehrají a zažijí ničím nerušený hodinový poslech… Ale na druhé straně online platformy nabízejí obrovské množství nahrávek, a když je někdo dobrý, tak vám z toho většinou vyleze.

Vojta: Má to určitě své výhody, dostane se k vám hudba, o které často ani netušíte, že existuje. Ale rychle se přepíná…

Sváťa: Obojí je odlišná disciplína. Mám rád kluby, ale na festivalu Colours of Ostrava se stalo něco, co jsem nikdy nezažil. Celá dramaturgie koncertu musí vypadat jinak, na velkém pódiu se objeví projekce, funguje jiná forma komunikace s fanoušky… 

Vojta: Pravda je, že dramaturgie koncertů je pro nás novinkou. Netýká se jen dobře sestaveného playlistu, ale zahrnuje i chování na velikostně různých pódiích, světla, techniku, vizuál, intra písniček, přemýšlení nad tím, kdy mluvit, nemluvit… Musíme se i tomu věnovat, protože začínáme jednotlivá vystoupení vnímat komplexněji.

Sváťa: Ať už na klubové scéně, nebo na velkém pódiu, jedno zůstává stejné – touha sdílet hudbu a být s ní co nejblíž lidem.