Michal Mráz: frontman kapely Ready Kirken, která nestárne – 30 let na scéně a nové album k tomu!

Já to uvedu na pravou míru. Po vyhazovu Michala Hrůzy se tam neúspěšně pokoušel zpívat ještě jeden zpěvák a pak dokonce i bývalý baskytarista. Takže nabídka přišla až někdy začátkem roku 2008. Už to je 17 let a musím říct, že to hrozně rychle utíká…

Někdy ve 14 letech jsem si začal brnkat na kytaru. Učil jsem se tak, jako spousty vrstevníků ze žlutého zpěvníku Já písnička. Následně jsem začal odposlouchávat songy, co se mi líbily z kazet a CD. Nikdy jsem nenavštěvoval žádnou ZUŠ nebo hudební školu. To mi přišlo svazující a v té době mi hrozně vadilo, že by mi někdo cpal svoje názory, jak co hrát. 

Tak to bylo v již zmíněném roce 2008. V té době jsem měl svoji kapelu Hello. Zrovna jsme dokončovali nějaké demonahrávky. Dělal jsem tehdy v pardubických hudebninách a na konci té samé ulice byly hudebniny druhé. Tam dělal náš kytarista. Zrovna si ty demáče pouštěl, když přišel do obchodu Zdenda Ceral. Asi se mu to líbilo… Já už si teda všimnul dříve, že na naše koncerty chodí podezřele často. A od té doby spolu hrajeme a tvoříme. Ten příběh je delší, ale takhle ve zkratce…

No byl jsem hrdý, že jsem v kapele, kterou jsem poslouchal od samých začátků. A s tou hudbou jsem se ztotožňoval. Byla to svým způsobem výzva. Ale je vždycky těžké, zpívat něco zaběhnutého, ještě když jsou to nedej bože známé písničky. Tak jsem se to snažil vždy podat co nejautentičtěji. Jestli jsem to zvládnul, to asi musí posoudit návštěvníci koncertů. V té původní sestavě jsem pak hráli ještě asi 4 roky. Dneska to beru tak, že těch několik starých písniček, které hrajeme, patří neodmyslitelně k historii kapely. Některé mám doteď hrozně rád. Ale těším se vždycky na to, že si zahrajeme ty nové a že ty nové v repertoáru převažují.  

Zejtra mám, je určitě pro mě největší hit téhle kapely. Když vyšel a prvně jsem ho slyšel v rádiu, tak jsem byl tak rád, že to neznámí kluci z Pardubic dokázali. Že to jde. Je to možný. A že to třeba jednou dokážu taky.

Rozhodně to je písnička Holubi z Poruby, z alba Kde byl vykopán zakopanej pes (2015). V roce 2014 jsme se se Zdendou v kapele očistili od nepříznivých vlivů, změnili sestavu kapely a začali zase dělat hudbu, tak jak nás baví. Tak nějak to mám s touhle písničkou spojené.

Za ty roky přišla změn spousta. Ale v téhle ustálené formaci hrajeme už dobrých 7 let a vyhovuje nám to. Je to uvolněný, bez zbytečných manýrů a avantýr. Hlavně si troufám říct, že jsme komplet celý tým velice blízcí kamarádi.

Když vezmu písničky, tak třeba já je dělám pořád stejně. Jak mě zrovna napadnou. Nesnažím se tu hudbu a text ladit do nějakých trendů nebo do toho, co právě frčí. To bych z toho pak neměl žádnou radost. Někdo třeba řekne: ,, Jé hele, téhle písničce jste udělali moderní zvuk…´´ ,tak to určitě nebyl záměr, ale spíš momentální rozpoložení. Ta písnička si to řekne sama, jakou cestou chce jít.

Koncerty, zvuk, světla a vůbec i zázemí pro kapely, jsou teď úplně jinde, než když jsem začínal. A to si myslím, že jsem viděl a zažil fakt všechno. Šlo to hrozně dopředu. Ale i teď člověk zažije na cestách a koncertech nečekané. A to jsme opravdu velice skromná a pokorná kapela.

Fanoušci jsou super v jakémkoli období. Protože to jsou fanoušci. Ale jinak jsem teď koukal na grafy Spotify a jsem hrozně mile překvapený, že poslechy drtí mladý lidi. Takže to jde správným směrem.

22.12.2025 proběhne v Pardubicích, v legendárním klubu u Žlutého psa oslava 30 let od vzniku kapely. Zúčastní se ji většina bývalých členů, se kterými si zahrajeme píseň dle vlastního výběru. Součástí bude i Corvus Quartet (vynikající filharmonici), se kterými jsme točili jedno album a odehráli několik akustických koncertů. Taky pokřtíme novou desku VITIUM. Křtít bude spousta hostů, a to bude asi největší překvapení. Takže je zatím nezmíním.  

Nová deska je hodně rozmanitá. Myslím, že jsme se ničeho takového ještě nedopustili. Dalo by se říct, že tam posluchač najde písničky od popu, rocku až po folk. Dokonce tam v jedné písni skoro "rapuji". Deska vznikala docela dlouho a hned v několika studiích, tak je tam cítit to rozpoložení těch časových úseků. Ale jako celek to drží hezky pohromadě. Když jsme měli všechno hotové, tak jsme desku posílali na mastering do Amerického Wisconsinu. Celou desku masteroval velice uznávaný hudební producent Joel Wanasek. Náš bubeník Samuel Palán (který se na desce producentsky a mixem hodně vyřádil) s ním spolupracuje, takže to propojení zafungovalo naprosto geniálně. Postupně desku uvolňujeme na všechny hudební platformy. Zatím vyšly tři písničky. Aksál, Pomodoro song a Dramo holka (k té bude následovat i klip). Celé se to spojí v jedno koncem ledna 2026.

Myslím a můžu říct, že s celým týmem jsme se spřátelili a odehráli perfektně připravené koncerty. Jstou to profíci. Vždy se těšíme na další spolupráci.

Na co jiného než na poslech naší nové desky VITIUM. A choďte lidi na koncerty.