Nové album Petra Vaňka přináší citlivou melodiku a souznění

Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlel, chuť se vyjádřit hudebně, nebo i pěvecky, mě lákala dlouho. Ale byl  to jeden ze snů, kterého jsem se vlastně bál. Říkal jsem si: „Na tohle nemáš, to nech jiným.“ A pak jsem prostě začal chodit na hodiny zpěvu k Pavle Fendrichové a cesta se začala objevovat i samotné výzvy s tím spojené. A ty jsem nemohl nechat ležet ladem, to by bylo nezdvořilé.

 

Terapeutický účinek pro mě má zvuk lesu, deště, řeky, větru, ale i ticha a hudby, která se mnou rezonuje interpretovou osobitou výpovědí.                                       

Uvědomuji si jednu důležitou součást, která pro mě tyhle dva světy propojuje. Je to chuť žít a objevovat. Energie, která je s tím spojena, je pro mě zdrojem všeho. Je zabydlena ve smutku, v radosti, ve strachu. Ve všech emocích, každá má svojí dynamiku. Jsem rád, že si ji uvědomuji a můžu s ní pracovat nejen v roli herce, ale i zpěváka, hudebníka. Někdy mi to celé připomíná tekoucí řeku, která může zamrznout, na danou chvíli. Zvenku to vypadá, že přestane proudit, ale uvnitř se ten pohyb nezastavil. Jen změnil právě svojí dynamiku. Je důležité být k sobě i okolí  vnímavý a trpělivý. Vše má svůj čas.

Obrovský dar je práce se Sárou Bukovskou, Ensoul pro nás znamená - jedna duše. V tom uměleckém, tvořivém procesu jsme se Sárou napojeni, jsme jedna bytost.

Samotný vznik písní a celé desky byl úchvatný čas, v tom doplňování se, vzájemném naslouchání. Spousta detailů vznikala v nahrávacím studiu u Marka Leždíka, ten byl naší další důležitou inspirací. A pak to dostal do ruky Tomáš GaeX Karásek a zase do toho vtiskl svoji osobnost. A díky tomu vzniklo něco výjimečného i zvukově.

Moc se mi líbí tvorba Elišky a řekl jsem si, že ji zkusím oslovit, jestli by měla chuť se zapojit do projektu. Hudba se jí líbila, a pak už to prostě začalo vznikat. Navíc k výrobě přizvala svoji maminku Veroniku. Připravujeme audiovizuální představení. K tomu procesu tvorby jsou přizváni další přátelé, umělci. S Martinem Špetlíkem, nejen top osvětlovačem, ale člověkem, na kterého se můžu spolehnout,  jsme vyrobili hrubou scénu, kterou jsme odevzdali holkám. A dál už mě výtvarnice nepustily, nabídl jsem sice pomocnou ruku, ale nebyla potřeba. Eliška i Veronika se ve výtvarném vidění věcí krásně doplňují. Pletl bych se jim tam, vlastně je rušil při práci. Jsou skvělý tým.

Vytvořenou scénu obývacího pokoje jsme postavili v Dobřichovicích na zámku a večer v tichu začali zkoumat světla a další potřebné věci, abychom mohli nechat písně naplno rozžít. Velké díky patří Jirkovi z hospůdky U Věže, Pecovi a Andree, za vstřícné kroky s prostorem, kde můžeme pracovat. Velkým parťákem je mi taky Kuba Doubrava, herec, režisér, který má jedinečný a citlivý pohled na svět okolo sebe. V neposlední řadě se přidal Matěj Fendrich, který vytváří specifické projekty. Hudební těleso doplní navíc Vašek Kabát - perkuse, Alena Šístková a Danny Takieddin - violoncello a Josefina Joy Vaněk - zpěv. Už teď je patrné, že to bude vstup do světa fantazie, který přeji každému, kdo se nebojí vlastních emocí.
Mám radost, že k tomuto tvůrčímu procesu přicházejí lidé, kteří tomu věří a podporují vznik tohoto snu. Neboť v tom možná mají částečně i svůj sen. Děkuji jim za to.
 

Na posluchače, diváky, na rozžití jednotlivých písní, na to, že tam bude se mnou moje dcera, pro kterou jsem napsal Jednorožčí píseň. Na pohled z očí do očí s celou kapelou, na modrého jednorožce, na Špetlíka, který bude světlem malovat, těším se na to, jak každý prostor, kde budeme, rozkvete. Pak si sedneme  i s diváky a můžeme si o tom všem popovídat. Protože to celé vnímám jako velký dar a roztáhnout křídla může přece každý. Jen jde o to - si to dovolit. A s námi to od 13. prosince možné bude.