Polči: kluk, který se jen tak nevzdává a jde si za svými sny

Samozřejmě to ovlivnilo všechno, protože se formoval jakoby ten život obecně. Ovlivní tě dětství, tak i dospívání různýma faktorama. Faktor, že jsem vždycky musel dělat mnohem víc, než moji vrstevníci, abych dosáhl toho samého co oni. Třeba ve sportu, když jsem chtěl být stejně dobrej, tak sem musel makat třikrát tolik. Prostě jsem musel víc makat, nebo víc se snažit. Určitě mě to naučilo nějaké píli, disciplíně, protože jsem věděl, že nejsou věci prostě zdarma a musí se nějak vydřít. A taky se objevily další různý faktory, určitě bych zmínil šikanu v dětství, se kterou jsem se potýkal. Tak to samozřejmě člověka formuje. Nebo různý vnímání od okolí, že se chceš socializovat. Různý situace a tak. Asi bych to řekl takle: velmi mě to ovlivnilo. Spoustu tracků nebo spoustu věcí do hudby právě prokládám i tímhle, protože je to velká část mě a vlastně i té mojí image, protože jsem to potom a teď začal využívat ve svůj prospěch svým způsobem.

Deset let jsem plaval. Byl jsem dva nebo tři roky v repre, fakt jsem byl dobrej. Byl sem nejlepší plavec České republiky tehdy. Jezdili jsme po celé Evropě, ale nikdo to nevěděl, protože to nikoho nezajímalo. Takže jsem s tím v osmnácti skončil, protože mě to nebavilo, chtěl jsem chodit na párty, chtěl jsem randit s holkama a chodit s klukama ven. Nechtěl jsem trávit spoustu času na bazéně, takže to byl jediný důvod, proč jsem s tím seknul, a protože to nikoho nezajímá. Vždycky jsem chtěl tou dobou něco dokázat, abych lidi motivoval, aby mě někdo znal a abych něco mohl předat světu. Bohužel tady ten sport nikoho nezajímal. Zpětně jsem za to moc rád, protože mi to dalo takový základ do toho sportu obecně. Díky plavání jsem pak začal cvičit, hodně jsem začal chodit do fitka. Začal jsem tvořit nějaký kontent na sociální sítě, kde mě lidi začali sledovat. Bylo to všechno díky plavání, takže ten základ byl super a dalo mi to zas disciplínu, protože jsem jako děcko makal, abych byl dobrej. Pak byl čas se posunout dál.

Většinou to vnímám, jako že je to super. Mám rád celkově pohyb. A já si potřebuju dokazovat, vždycky jsem to měl sám v sobě, že dokážu všechno, co zdraví lidi, kteří mají všechny končetiny, když to tak řeknu. Ať už je to ferrati, lezení po skalách, kde mi může upadnout noha sto metrů pode mě, tak do toho jdu, protože si chci právě říct sám sobě: zvládneš to. Mám to rád, protože jsem vždycky chtěl být dobrej a dělat to, co všichni ostatní.

Vždycky jsem chtěl být zpěvák, už od malička. Miloval jsem rock a metal. Zpívat ale neumím, jsem úplně nejhorší zpěvák v historii. Tak jsem si říkal, co budu dělat? Pak jsem začal nějak poslouchat rap a říkal si: Jasný, tak budu rapovat, protože na to nemusíš umět zpívat. Defacto rapuju, protože neumím zpívat. Je to hrozný, ale je to tak. Asi bych jinak zpíval. Ale pak jsem začal poslouchat rappera Eminema a začal jsem právě mít rád i rap a vydal se touto cestou.

Ještě umím jednu věc, podle mě. Tomu se říká growling nebo screaming v metalu a v tom jsem fakt dobrej. Dokonce mám nahraný jeden track anglicky, ale v životě to, podle mě, nebudu dělat veřejně. Asi zůstanu jenom u toho rapu. Baví mě právě metal a tvrdá hudba občas. Třeba někdy zaexperimentujeme a zkusí se i něco tvrdýho, uvidím.

To ti řekne asi každý, ale minimálně ten, kdo dělá rap, ale myslím si, že každý muzikant o tom, co nejvíc v ten moment žije, co nejvíc v ten moment cítí. Takže když jsem byl třeba v létě několik měsíců v Chorvatsku a byla to jedna velká párty, tak jsem napsal track o tom, že je párty, track Fiesta, kde mám na featu Pepu Vališe. Takže to byl vyloženě párty life. Teď jsem třeba napsal deep track o lásce trochu, o životě, protože jsem měl zase víc deep chvilku. Takže co nejvíc vnímám, cítím, žiju, co je kolem mě. Takže je to všechno ze života. Když jsem začal čtyři pět let zpátky rapovat, tak všechno byly motivační texty. Tehdy jsem nejvíc právě hrotil fitko a hodně jsem cvičil a nejvíc jsem právě řešil tu motivaci, abych cvičil, motivoval lidi. Všechny texty byly motivační. Pak se to malinko změnilo, že jsem měl třeba něco o lásce, o přátelství a tak. Je to tak různě. V rapu je super, že nemusíš mít texty jenom o jedný věci. Můžu udělat track o čemkoli.

Aby to znělo dobře. Rád si hraju se slovama, aby to foneticky vyznělo dobře. Občas přepisuju text na x krát, jenom proto, aby mi to foneticky znělo líp. Mám rád to sdělení, ale zároveň mám rád, když to hudebně zní dobře, aby to znělo ok. Samozřejmě každý rapper si musí o sobě myslet, že je dobrej, že má dobrou flow. Snažím se, aby tam bylo i sdělení, ale zároveň aby to i dobře znělo. Protože to bych mohl potom psat básničky a nemusel bych dělat hudbu, kdyby se to nedalo poslouchat. Snažím se každým trackem zlepšovat, aby to znělo fajn a tou motivací je udělat dobrou hudbu, udělat dobrej track, aby se mi líbil, a aby se líbil lidem a bavilo je to.

Pepu znám hrozně dlouho. Kdysi dávno jsem chodil na jeho koncerty. Když ses mě ptala, proč jsem začal rapovat, tak ono to souvisí s tady tou otázkou. Když mi bylo asi osmnáct, tak jsem začal tehdy poslouchat Revolutu, to byl mega populární rapper tehdy. Pepa zpíval před jeho koncertama jako předskokan tehdy. Může to být deset let zpátky, kdy jsem chodil na jeho koncerty a vždycky jsem tam viděl Pepu. Říkal jsem si, to je super týpek, ty jo sympatickej, dobré tracky, zpíval pěkně. Tak jsem si říkal, že jednou bych s ním chtěl dát track. Jednou ho oslovím, napíšu mu, ať dáme spolu track až začnu. Tehdá jsem ještě nerappoval, jenom psal texty do šuplíku a trénoval jsem doma flow. Neměl jsem nic vydanýho. Pak nějak jsem začal dělat hudbu 2019 a 2020 jsem mu prostě napsal a on mi hnedka odpověděl - jo, Polči super, sejdem se. A rovnou, když jsme se viděli úplně poprvé cíleně, tak jsme hnedka natočili videoklip. Na náš úplně první track Nikdy nevyměnín, to bylo 2020. Takže to bylo úplně super, že jsme si sedli, že on je střelec jak já, takový spontánní a defacto první náš meating - čau Polči uděláme ten track, videoklip a bylo to skvělý. Takže jsem se k němu dostal takhle.

Vždycky jsem chtěl být u moře, protože miluju moře, teplo a kalamáry (smích). Bylo to kvůli tomu, že vlastně po dlouhé době jsem byl single. Tak jsem měl takový období, že si můžu někam odjet a nic mě nedrží, když to tak řeknu. A díky tomu, že mám flexibilní práci online a můžu pracovat odkudkoli na světě svým způsobem, když si to dokážu zařídit, tak jsem si to zařídil a jel jsem na tři a půl měsíce do Chorvatska, kde jsem tam projel celý Jadranský pobřeží a bylo to super. Pepa Vališ právě za mou jednou doletěl letadlem, kdy jsme nahráli, napsali a celkově dali dohromady tady ten text Fiesta, a ještě mi tam nahrával na mobil videoklip na ještě jeden track, co jsem byl sám. Hlavně jsme nahráli tady ten. Pak vlastně tam jel ještě jednou s manželkou o měsíc později a to dojel i můj kamarád kameraman. Rovnou jsme tam natočili celý klip, což byla úplná bomba. Takže jsme se viděli v tom Chorvatsku dvakrát – jednou jsme to nahráli, napsali, dali dohromady a potom podruhé jsme natočili videoklip. Ten track je přesně o tom, co jsme tam zažili. Vyloženě jsem zvedl telefon a pak jsem mu řekl hej kámo nechceš za mnou doletět do Chorvatska do Jugošky a on jo, tak já booknu letenku. To bylo úplně prostě na hned.

Asi v Česku jsme zatím natáčeli. V Praze máme videoklip s Pepou na Pankráci, to byl docela dobrý videoklip. Některé klipy mám ze studia, z domu a tak. Mám rád, když je ke každému songu nějaký vizuál. Nemusí to být vyhrocený videoklip za padesát tisíc, jak třeba Fiesta, že je to fakt vyhrocený, milion záběrů. Ale mám rád, když je ke každému viziuál nějakým způsobem. Třeba úplně nejnovější track, který jsem vydával mám vyloženě one také music video, kde prostě u mě doma na pohovce rappuju. Jenom jsme to nastylovali, ať to nějak vypadá. Skrz i to, že se vlastně i živím videotvorbou do jisté míry, tak mám rád, když je ke všemu nějaký videjko, nějaký vizuál. Každopádně mám plán v brzké budoucnosti třeba do roka, tak chci natočit videoklip ve Varšavě, protože miluju Varšavu, panorama toho města a chci natočit videoklip v Itálii, kam letíme s Pepou. Máme tolik společných plánů, což je bomba!

Většina nějakých shows, nějaké koncertů veřejných byly zatím na Pálavě nebo tak, kde jsme vystupovali s Pepou. Ještě jsem měl předtím benefiční akce, které byly pro dobrou věc. Právě i skrz ten můj handicap jsem třeba byl osloven nějakou organizací, například Cesta za snem, která podporuje handicapované lidi. Tak jsem vystupoval v rámci té organizace v Praze. To bylo zatím moje největší vystoupení. Plný sál tisíce lidí. Tak jsem se dostal i k takovým příležitostem. Jednou jsem rappoval na zahájení paralympiády pro děti a mládež v Brně na stadionu. Takže jsem se dostal i k takovým zajímavým událostem. Ale určitě chci udělat velký koncert ve Zlíně, v mojí domovině, ale nechci to dělat do tý doby, dokud si nebudu jistej, že to bude pecka. Chci tam mít i nějaké hosty a tak. Takže to mám určitě v plánu, udělat jedno velký vystoupení ve Zlíně a jinak určitě jsou v plánu další věci. Mě to baví, mám moc rád veřejný vystupování, takže se vůbec tomu nebráním. Když mě někdo někam pozve, vždycky dojedu. 

Asi je to jedna z nejdůležitějších věcí v životě, co mám. Já furt něco poslouchám. Jedu v autě, mám puštěný něco, doma mám puštěný něco, jdu po ulici, tak mám sluchátka. Takže já furt poslouchám nějakou hudbu. Hudbu obecně miluju, ať už je to rap, rock, metal, prostě cokoli. Obecně miluju hudbu. Třeba se díváš na film a hodně lidí nevnímá hudbu ve filmu a já úplně vnímám obojí. Je nějaká scéna a u toho dramatická hudba a úplně si říkám - to zní hustě tahle hudba. Mám rád hudbu ve všech směrech, ve všech faktorech. Když jsem byl děcko, tak doma hráli Kabáti a tak, protože táta byl a je rocker, takže doma pořád něco pouštěl a brácha je metalista. Já jsem prostě rapper, tak každý má to svý.

To byl druhý stupeň základní školy, kdy to nebylo úplně jednoduchý pro mě, protože spolužáci a starší kluci o rok dva mě šikanovali skrz to, že nemám ruku a dali mi různé rádoby vtipné přezdívky a tak. Já jsem tehdy z toho nebyl chytrej ještě, byl jsem na to ještě malej, abych se s tím nějak vypořádal. Nějakou dobu mě to hodně trápilo. Byl jsem z toho nějakou dobu hodně špatný, něž sem pochopil, jak se mám postavit tady těm situacím. Teďka zpětně si nemyslím, že to nějak úplně ovlivnilo můj život. Možná jsem i teď rád zpětně, že jsem si tím prošel, protože mě to určitě něco naučilo. Vím, že to bylo občas blbý, no. Díky tomu jsem se pak naučil s tím se vypořádat, naučil jsem se mít pozitivní přístup k životu a formovalo mě to jako člověka.

Co se týká nohy, abych mohl chodit, tak tu jsem měl od jednoho roku, kdy jsem se začal stavět a chodit. Takže první nožku má mamka schovanou ve skříni. Je vyřezávaná jenom ze dřeva. Prostě jsem měl vždycky nohu, abych mohl chodit. Ale ruku mám chvilku, takže na tu jsem si musel zvykat až teď v dospělosti. Tu mám dva tři roky a člověk se s tím furt učí. Používám ji jak kdy, někdy je pokažená, tak musím jet na servis do Vídně, takže jsem bez ruky někdy, ale je to super. Technologie je geniální, takže furt se s tím nějakým způsobem učím. Třeba k té noze, to je zajímavý, mám jednou za dva roky novou a my vždycky s protetikem vymýšlíme, co by mě třeba ještě více vyhovovalo. Ty technologie v protetice se mega pusunují v poslední době. Fakt to jde hodně rychle dopředu. Vždycky máme nějakou novou vyšší verzi, takže mi chvíli trvá, než se naučím, než si na to zvyknu. Občas to i bolí, jak když si koupíš nové boty, takto je to i s tou nohou akorát mnohonásobně víc, než je občas potřeba, než si na to zvyknu. A to tak je, s tím jsem nějak smířenej.

Taková největší akce příští rok na jaře bude 26. dubna Pálavafest ve Valticích, kde budeme vystupovat společně s Pepou Vališem. Takže taková zatím největší akce. Bude tam aji hromada jiných velkých kapel, takže tam vystoupí právě i Pepa a já tam s ním budu rapovat nějaké věci. To je jedna z větších akcí, které bych rád zmínil. Určitě dojděte!