Pro PIO SQUAD je to pořád zázrak, když se to v tom studiu podaří

Filip: Hele my to máme asi vopravdu jako úplně naši přirozenost, že prostě každá ta deska jde někam jinam, než ta předchozí.

Márty: Já myslím, že tohle už je za náma, že to neocenili.
Filip: Jasně, my jsme s Torzem už prosincoví, už jsme měli jít do toho klání teď, ale to je jedno úplně.  

Márty: Dejchám.

Filip: Hele, prostě, poslouchám muziku, sdílím muziku, posílám to v soukromejch zprávách, tipy na novou muziku, jako za mlada - hele slyšels tohle? Že někomu prostě objevíš úplně novou věc. Děláme s Martym muziku a to normalně prostě, mi přijde, že v poslední době čím dál víc jako na začátku, že přijdeme uplně s nulou do studia, tam to napíšeme a uděláme. Kupuju muziku, občas vinyl. Nejsem úplně sběratel, nevytvářím nějakou systematickou velkou sbírku vinylu, ale prostě kupuju muziku. Se s ní tak mazlíme furt.

Márty: Já asi nechápu ten termín. Jako nějaký milník? 

Márty: Tak pro mě to asi bylo to, že jsem uvěřil a když jsem začal dělat graffiti a to bylo asi to hlavní, no. Já jsem jako muziku dělal ještě než jsme se potkali s Filipem. Hrál jsem na kytaru a měl jsem třeba i 2 kapely, ale vlastně graffiti byl impuls k tomu poslouchat rap. A to mě hodně změnilo. A samozřejmě to, já jsem byl velkej odpůrce toho, přišel jsem k tý víře tak, že jsem chtěl zlikvidovat ty "černoprdelníky" :-D A vyloženě jsem si koupil Bibli s tím, že jim tam dokážu všechny ty protimluvy a tak...a vlastně jsem to začal číst, abych mohl právě jít na tu skupinku těch křesťanů a říct jim, jak jsou úplně vyl...í kre...i :-D Ale stal se úplněj opak. Píše se v Bibli, že Pán Bůh říká, že máš bejt studenej, teplej, ale ne vlažnej. Tím je myšleno, že vlažnej je, že tě to nezajímá. Že potom vlastně se to nevotevře. Tak to mám asi i v životě, že prostě jdu do extrémů. Buď to prostě nebudu mít rád nebo to budu milovat, ale už nechci mít s tím jako nějakej kompromis, protože jsem takovej dost specialista na to sedět někde na dvou židlích, víš? A to není dobrý.

Filip: Hele, prostě normálně, pro mě to je asi založení mojí vlastní rodiny. Já pocházím z rozpadlý rodiny, jedináček. A do tý doby, než jsem potkal ženu mojí a narodily se nám děti a začali jsme se tak nějak kotvit a zabydlovat a usazovat, tak mně to přišlo... víš co, hudbu jsem dělal i předtím i potom, úplně od dětství, ještě před tím, než ti bylo 18. Ale tu změnu možná cejtím tady, protože předtím to byl takovej nezakotvenej rozjívenej floutek - holky, kalby, svoboda a pak se to změnilo. Je to už x let, ale i tam vidím, že se to promítne do té hudby, že už to není tak úplně rozjívený, freaky, praštěný, je to trochu jiný. Podle mě, pro mě je to ta rodina, moje žena a děti.

Márty: S tím bych úplně nesouhlasil. 

Filip: To si právě taky úplně nemyslím.

Márty: Já si myslím, že jsem právě osobně věčný dítě, co má už 4 děti třeba.

Filip: Hele, to je podle mě někde vevnitř v mindsetu a já si někdy připadám, že jsem úplně nejšťastnější, když se naprosto napojím na ty dvě malý holky (dcery) a vlastně jsem úplně dítě uvnitř toho, jak ony chápou, že si teď jdou hrát s legem a vytváří nějakej svůj svět, kterej už ti je na první pohled absolutně vzdálenej a totálně daleko a říkáš si tvl, co tady vlastně děláte? Ale prostě, chvilku to "brejkneš", jseš tam 10 minut a seš úplně v tom a je ti tam úplně nejlíp. A hlavně, i když nejseš přímo v tom dětským světě, máš furt nějaký nápady, který to dítě nějak udržujou. Už si pak připadáš divnej, když si po 40 vytáhneš prkno a jdeš si zajezdit do skateparku. Už je to na první pohled divný. Už se tam na tebe dívaj, jako že seš důchodce a už se mi i stalo to, že ti chcou ty mladý pomoct, podají ti ruku...

Márty: Když to tak říkáš, tak já vlastně bych tam měl dát děti, protože mně to přijde, že to je taková věčná revize nebo inventura tvých postojů. Když přijde za tebou zničehonic to malý dítě a může být půlnoc nebo dvě odpoledne a vlepí ti otázku: "Co to je táto, co to je? Proč to je?" A ty si najednou musíš v tu ránu uvědomit, co si o tý věci myslíš, jakej k ní máš postoj a co tomu dítěti řekneš. 

Filip: Ty máš desetinásobou zkušenost a ony si jdou pro tu odpověď, ony věděj, že ty to znáš, jdou si pro tu odpověď, pro ně seš něco jako zákon.
Márty: Pro ně seš Bůh, ta nejvyšší autorita.

Filip: Ty když jim řekneš, když to přeženu, že Babiš je nejlepší na světě, tak tomu věřej. Je to pro ně jasný, neptají se na to a vybudujou si apriori vztah přesně takový.

Márty: A když se vrátíme k tomu, tak v Bibli je napsaný, že máme být jako děti. Přesně v tomhle tom je krásnej příměr.
Filip: Jasně, že máš zodpovědnost, zkušenosti, seš ten dospělej, řešíš dospělý věci, ale myslím si, že tam není ta čára dělící, že tam byl svět dítěte a tady najedou ne.

Márty: Já to mám tak, že v sobě nesmíš zabít to dítě.

Filip: Přesně.

Filip: Jasně, chápu, vím, jak to myslí. Myslím si, že to dítě nemusí nikdy v tobě zemřít, ať je ti třeba 80, je to jedno.

Filip: A co to jako je? To je věčně se ptát, být v tom stavu, že se furt dozvídáš něco novýho.
Márty: Být v tý pozici, že seš ten malej a před tebou je ten velkej svět. Musíš ho objevovat. Takže bejt dospělej je vlastně to, že všechno víš a umíš....

 

Filip: Já ti rozumím. To nejhorší, co se ti může stát je, když si řekneš, hele tady vím všechno a teď se na tom jenom povezu. To je podle mě nejvetší nuda a první příznak konce.

Márty: Podle mě dojet teďka Torzo tour, do konce roku. Udělat ještě nějaký singly, který děláme teď přes rok. Pak teda vždycky přijde fáze, kdy se uplně neplánuje a začne se znovu plánovat.

Filip: Dotočit nějaký klipy k Torzu a nějaký singly, co teď vyjdou.