Jirka Koběrský: V hudbě a v životě je nejdůležitější svoboda

A navíc je krásné, když se dozvídám, že lidem v jejich mnohdy náročných životních situacích mé písně pomáhají. Moje fanoušky třeba velmi zasáhla píseň, kterou jsem napsal v období covidu - Sundej si roušku a pusu mi dej. Vnímal jsem v té době ve společnosti určitou rebelii, protože při každé vlně restrikcí mi přibylo milion zhlédnutí. Někteří ortodoxní dodržovači mě kritizovali a kladli důraz na to, ať myslím na lidi v první linii. Lidé v první linii byli ale často právě ti, kteří moji písničku šířili nejvíce, nahrávali na Tik Tok a další sociální sítě, jak si sundávají roušky a ochranný oděv, protože ty tohle období štvalo nejvíc. Takže paradoxně oni tuhle píseň milovali a pro ně byla i určena. 

Ohlasy jsou opět velmi emotivní, ale restrikce nejsou, takže se žádná rebelie nekoná. (smích) Aktuálně se v textech zabývám tématy, která se týkají více mezilidských vztahů. Proto píseň Máš cos chtěla. Přesouvám se od klasických pianovek k dravějšímu zvuku, a v tom mi pomáhá i má doprovodná kapela Happy Flow, čili Šťastná vlna. Název vymyslela manželka kytaristy, která tak nazvala pohyby a výraz, který prý mám u zpěvu. Zároveň vyjadřuje energii, kterou se naše hudba snaží přinést posluchačům. Kapelu tvoří kytarista Michal Rucký, který je také kytaristou Dalibora Jandy a Janko Kaňok, který je „bicím srdcem kapely“. Oba dva jsou úžasní muzikanti a hudebně si velmi rozumíme. A stálé složení doplňujeme externími muzikanty, kteří s námi nahrávají ve studiu nebo odehrají koncerty.  Singly, které teď vycházejí, jsou předzvěstí nové desky, která by měla být hotová na jaře. Objeví se na ní ale i písně, které jsou starší a nikdy na žádné mojí desce nevyšly.

Původně jsem nechtěl být zpěvák, toužil jsem po fotbalové kariéře. Rodiče mě ale v dětství vodili více do hudebky, na fotbalové hřiště jsem chodil sám až poté, co jsem si povinně odehrál etudy na piano. Na hudebních předehrávkách byli rodiče pravidelně, na fotbalových utkáních nikdy. S odstupem času si myslím, že udělali dobře, i když fotbal miluji a hraji rád dodnes. Hrát a zpívat není omezeno věkem, takže nemusím půlku života vzpomínat na fotbalovou kariéru. Můžu skládat a zpívat po celý život, což mě naplňuje.

Určitě fáze, kdy skládám. Napadne mě text, sednu do studia, hledám melodii a tvořím. Tato euforie je úžasná. Pak očekávání, kdy píseň vypustím do světa a sleduji reakce lidí. Uvědomuji si, jaké je to štěstí, když se písnička šíří sama mezi lidi, bez velkých vydavatelství a líbí se. Mé písně na kanálu YouTube poslouchá pravidelně více než 50 000 posluchačů, což mi někdy ani nedochází. Posluchači mé písně sdílí a reagují na ně. I když nejsem v pozici velkých kapel, které za sebou mají velká vydavatelství, lidé si k mé muzice a kapele hledají cestu. Je to složitější cesta, ale o to víc přirozená. Těší mě to a utvrzuje v tom, že má smysl muziku dělat. Snažím se do své tvorby vkládat pozitivní energii, a ta se mi pak vrací.

Na všechna. Něco si prožiji, a pak začíná nový příběh. Teď mám hudebně svobodné období, protože nejsem na hudbě závislý, tvořím reklamy a marketing pro klienty, a tím pádem mohu jít svou cestou. Hudba mi pomáhá v byznysu a byznys mi pomáhá v hudbě. Krásně se mi vše propojuje. Natáčím videoklipy, skládám písničky s tématy, která si sám vybírám. Inspiraci sbírám ve volném čase a dávám ji do hudby, která mě naplňuje. A ta svoboda je pro mě v mém životě a v mé tvorbě nejdůležitější. Ve svých hudebních začátcích jsem byl zvyklý na to, že za mnou stála velká vydavatelství. První desku vydala společnost Warner music, odtud mám Zlatou desku za 25 tisíc prodaných desek, druhou vydávalo vydavatelství Monitor-EMI, tehdy to byla sólová deska Jaký by to bylo a třetí jsem vydal sám ve svém vydavatelství j.k.records. Paradoxně se všechny moje písně neposlouchají na deskách ale online na YouTube nebo Spotify.

Zkusil jsem všechno. S V.I.P. jsme hráli velké koncerty, až pro 25 tisíc lidí po boku hvězdných kapel, ale já mám více rád osobní kontakt s publikem - klubovou atmosféru. A má ji rádo i moje publikum. Pochopil jsem časem, kde mě to baví. V klubech jsou kontakty s posluchači osobnější a intenzivnější. Zajímavé jsou i soukromé akce, kam si mě fanoušek pozve a rád mě vidí, mám hezké odpoledne ve společnosti lidí, kteří si můj koncert umí užít. I tohle je moje cesta. Ale musím dodat, že i velké koncerty a festivaly jsou super, i když nejsou osobní, mají jedinečnou atmosféru i díky tomu, že zde vystupuje mnoho kapel a párty v backstage stojí za to. (smích)

Ano, já jsem já… (smích) Velmi zajímavá otázka, ale slýchám ji často. Jsou tři skupiny lidí. Ti, kteří mě neznají, pak ti, co přemýšlejí, odkud mě znají a třetí skupina, která si mě spojí se jménem i hity. Nebo jen hity. Nedávno jsem pomáhal stěhovákovi stavět skříň a druhý den mi zavolal a říká: “Proč jsi mi neřekl, že jsi Jirka Koběrský? Víš, kolik holek jsem sbalil na tvoje písničky?” Takže i takové příhody zažívám a baví mě. Pohybuji se v showbyznysu 25 let, moje vizáž se mění a už nevypadám jako ve 21 letech, kdy jsem začínal. Časem se měníme všichni a slovy fotbalisty, kterého mám v duši pořád: „Končím „první poločas“ a jdu do toho druhého.“ Je čas to znovu nakopnout!

Aktuálně jsem spustil crowdfundingový projekt na platformě Hithit. Jedná se o formu spolupráce s fanoušky, kteří mě mohou podpořit při natáčení nové desky finanční částkou, za kterou si vyberou jednu z předem připravených odměn. Je to nová forma financování projektů, kdy autor nebo tvůrce zjistí, o jaké jeho služby nebo produkty je zájem, a podle toho vyrobí odměny např. trička, soukromé koncerty, poděkování nebo setkání s fanoušky. Tímto získá prostředky na svůj záměr. I pro mě je to nová cesta a další životní výzva, protože s tímto způsobem nemám zkušenosti. Proto děkuji za podporu a možnost komunikovat s lidmi a fanoušky, kteří chtějí více, než jen koukat na má videa a poslouchat zdarma mé písničky na internetu.